Film Máří Magdaléna

Film Máří Magdaléna - "Hmmmm...."

Tak to by byla asi první reakce, kterou byste ze mě dostali po jeho shlédnutí.

Nechci však vylívat i dítě s vaničkou. Třeba pro úplné laiky ohledně Marie Magdalény může něčím pohnout směrem k osvětě. A je pravda, že cesta k MM bývá povětšinou postupná. Krok za krokem. Kousek nové informace a energie za kouskem. Těžko lze otevřít dveře k jejím mystériím náhle dokořán. (prosím, přečtěte si i závěr psaný až další den..)

Pro mne, která se s Marií z Magdaly a Ješuou a jeho blízkými propojuji už léta, byl ten čas v kině zpočátku spíš utrpením. Než jsem se přeladila na autory a jejich vnímání. Neb vím, jak stále na hvězdné roky daleko byl příběh i všechny postavy tomu, co, jak a proč se tehdá opravdu odehrávalo.

Přiznám se, že jsem nečekala žádné velké odhalení, ale vyznávám, že nějaké živé transformační informace vložené do příběhu jsem čekala. Nějaké takové inhibitory zahajující změnu vnímání příběhu MM pro veřejnost, které začnou rozjíždět pomalou ale jistou radikální změnu v kolektivním náhledu na MM a její roli a význam. Tak jako to bylo například před lety v Brownově thrilleru DaVinci Kód (Šifra Mistra Leonarda).

Tady se divák dočká snad jen rehabilitace Marie Magdalény z prostitutky na věrnou následovnici Ježíše. Tedy se tu zhmotnilo to, co už i Vatikán před 2 lety sám vyhlásil, když z MM sundal nálepku prostitutky a prohlásil ji za apoštolku apoštolů, neb se jí jako první zjevil zmrtvýchvstalý Ježíš. To samo o sobě není špatné, jelikož kolektivní povědomí vytvářené po staletí stále dojíždí tu prostitutku. V tomto ohledu škoda jen, že film je laděn umělecky, tedy nepřitáhne si asi ani masové konzumní publikum, u kterého by se pak mohl odehrávat ten kolektivní přepis..

Jinak je vše skoro striktně podle čtyř církevních kanonických evangelií. O skutečné povaze mise Ježíše a Marie z Magdaly tam není málem ani ťuk. K dobru musím připustit, že nehollywoodské zpracování bez velkolepých sladkáren a dramaťáren je příjemné, ale v tomto případě není osvěžující, neb se táhne..

Nejtěžší pro mě bylo v kině vydržet asi prvních 15 minut, kdy mi bylo už jasné, že z pravého příběhu v něm nenajdu ani střípky a do toho jsem musela zpracovávat to, že Ježíš tam vypadá jako zfetovaný homelessák (klošárd ;-) z Pařížského metra na nějakém intro-tripu, kdykoli je obklopen davem. Totéž vysílají jeho zorničky (nevím, co do nich Jaquinovi nakapali, ale láska a Vědomí to nebyly..). Další bobule k rozkousání a ke trávení byl jeho hlas. Představte si Mesiáše Osvícení, který mluví tónem, jako by jej škrtili anebo se škrtil sám.

Každopádně jsem si v kině asi odpočala, neb je už dávno po půlnoci a já stále ťukám do kláves. Nebo tam je jiný skrytý náboj, který mě drží bdělou.... ;-) ?
Třeba zítra přijdu s nějakým pozitivem :-)!

Juch, už je druhý den a opravdu přišly hezké vhledy, proč je ten film tak, jak je!

"Hmmmm..." se mění na "Hmmmmm..? Aháá... :-)"

Je to ve stylu "Sedm závojů" . Pravdu a podsatu MM opravdu nelze odhalit najednou nepřipraveným. Bylo by to příliš kontroverzní a asi by to spíš věci ublížilo. Totot zkousne i dobrý katolík, jen mu to MM přiblíží lidštěji, láskyplněji a uctivěji. A to je myslím už sám o sobě velký pokrok a plus.. Tak je ten film vlastně krásně vetkán do postupné transformace. Vadit může jen tomu, kdo ví, že to bylo ještě úplně jinak, ale ten by zas měl mít nadhled a pochopení, proč toto je, jak je... Tak když překonáte Ježíše jako sjetýho přidušenýho houmlesa, tak určitě stojí za to na jít, už kvůli těm scenériím. Fakt to není Hollywood kýč. Spíš naopak, kloní se to k artefaktové askezi. Celkově mi potom po shlédnutí včerejší večer a celou noc bylo moc dobře. Uvnitř. To je známka pro mě, že je ten film vpořádku pro tuto dobu a veřejnost. Že je součástí "plánu"...

My, které, kteří už něco víc o MM víme, nejsme úplně cílová skupina tohoto filmu. Tento fiml má poselství především pro ty, kdo jsou zatím MM nepolíbení. Má zas v sobě úplně jiný reakční inhibitor, než třeba zmíněná Šifra Mistra Leonarda.

Každopádně v sobě má i nějaké jemné láskyplné sdělení pod povrchem, ke kterému se lze dostat, když se vzdáme posuzování, porovnávání a očekávání... Prostě když se bez souzení odevzdáme a přitom se sebe nevzdáme.. jako v životě ;-).

(Vzhledem k tomu, že jsem narozená ve znamení berana, prvotně reaguji na emoce, pak na city.. A stále se učím, balancuji a zjemňuji... ;-).