Posvátná Amethyst - z cest Jordánskem

POSVÁTNÁ AMETYST

Dneska ráno jsem si na tento den vytáhla kartu Posvátná Ametyst.

Ach.. tak zas... Propouštění bolestí.. co mě zase čeká..?

Den začal probuzením v beduinově jeskyni. Pak cesta přes malou Petru do velké. Nedošly jsme tam. Tady je totiž tak nepopsatelně krásně. Wádí Malé Petry si nás nechalo. A v propojení se silou místa začala se ozývat prapradavná bolest.
Já v přímém kontaktu se skalami, ležící v písku a přesto celá Země se zdála být moc malá na to, aby pobrala tu bolest.. jak jsem už psala, bolest z dávné zkázy, odloučení, rozdělení i zmaření lásky a další.. tak dávno a tak dlouho se to pak táhlo...

Nevěděla jsem jak s tím naložit.. bylo to taaaak těžké, že by to propadalo skrz celou Zem.. byla jsem zaskočena.. myslela jsem, že to už neunesu. A když to pustím, co zbyde? Zdálo se, že nejsem nic víc, než ta bolest nastřádaná za milenia... druhá strana lásky...

Když to začalo trochu odeznívat, napsala jsem ve stínu stromu dopis a pak se vrátila na slunce do písku. Chtěla jsem se tam pak ještě podívat na mobil. Abych v tom prudkém slunečním jasu něco viděla, přetáhla jsem si pléd přes hlavu jako stan a v tom stanu zapla mobil.

Spustil se sám foťák na selfie. Ziram na displej. Na sobě mám samé tmavočervenou oblečení.. a na displeji je vše v lila barvě. Tak zmáčknu spoušť pro zajímavost..

A pak koukám na to zjevení...

Vyfotila se mi tam Posvátná Ametyst!!!

Jaké poselství. Jsem tu s Tebou. Nebo ja jsem teď Tebou??

Byla jsem snad já chvíli tou Ametyst, která pohltila tíhu světa, aby ji v sobě přeměnila.. ?

Nevím...

Ale ta fotka je zázrak... Žádný záměr, žádný filtr, bylo to přesně tak, jak jsem to výše popsala...