Rytíři Grálu

(Toto je volné pokračování rovnodennsotních událostí na Hradě a v Praze. Ty jsou popsané v předchozích článcích na blogu.)

Povinnosti mne zas na chvíli zavály do Prahy. Díky tomu jsem měla příležitost zas navnímat na místě, jak se síla Rytířů Grálu, kteří na jarní rovnodennost sestoupili zas více na Zem, v Praze krásně usazuje. Měla jsem tam s nimi tři nádherné spontánní a nehledané zážitky. Cítím za to obrovskou věčnost. Koneckonců, hluboká srdečná vděčnost a další bezpečné otevírání srdce prolínající se s prožitkem obrovské lásky je teď právě ta energie, kterou ve mně probouzí setkání s nimi. O jejich sestupu jsem psala dříve..

Tento pátek jsem v Praze navštívila jedno krásné a silné komorní setkání s meditačním tancem a zpěvem. Ke konci setkání, když duše, mysl, duch a srdce již byly nablízku jednotě, zaneslo mě mé vědomí na Bílou Horu. Tam stál jeden z Rytířů. Jevil se jako z krůpějí tekutého zlata. On i jeho kůň. Na moment jsme se propojili. Tedy vzal mě k sobě a jeho zlatá tekoucí energie se smísila s mou. Vlila se do mne. Jako přenádherná láska. Bez jakýchkoli přídomků. Prostě Láska. Pevná a odvěká. Vždy připravena podpořit a chránit, bezpečí vnést a připomenout, co to je bezpečí a podpora a ochrana. Srdce mé rozšířené doslova vytlačilo mi z očí horké slzy bezbřehé vděčnosti. Takové, co přijdou, když konečně zas cítíte to nejvyšší, ať už to na sebe bere v tu chvíli jakoukoli podobu. Síla toho prožitku je slovy těžko popsatelná.
Jen píši, JSOU ZDE! Pro každého, kdo je zavolá a potřebuje je pro podporu svého posvátného záměru.

Ještě cestou na ono meditační taneční setkání mne mé kroky zavedly tam, kam v Praze málokdy chodívám, neb jsem to místo nikdy dříve necítila vábně. Na Václavské náměstí. Když jsem tam nyní šla na nejbližší stanici metra C, uvědomila jsem si, kde vlastně jsem! Vzpomněla jsem si, že při sestupu Grálových Rytířů na rovnodennost jeden z nich použil k ukotvení své energie sochu Sv. Václava na vrchu jeho náměstí. Zastavila jsem tam při tom rozpomenutí svůj spěšný krok kličkující mezi brebentícími turisty  a ještě než jsem se stačila na vzpomínku i místo naladit, začala mnou procházet velesilná energie doprovázená husí kůží po celém těle. Proudící přítomnost jangové energie síly, cti a spravedlnosti, která se nehlásí o své hlasitě a pompézně, ale prostě Je, neb ví. Tato síla se v míru rozlévá v zemi a na zemi a proudí dál, jako sílydárný pramen proudící všemi směry a sytící zemi, byvší k dispozici vždy, kdy je třeba. Zas mě pak zalil posvátný a pokorný vděk, že jsou zde.

A do třetice, v sobotu večer, chvíli před odjezdem jsem jela tramvají dolů Seifertovou ulicí k nádraží. Na chvíli se mému zcela pozemskému zraku otevřel výjev, kterým hovořil ke mně Vesmír se svým pozdravem i potvrzením. V úzkém průhledu, orámován z obou stran domy Seifertova ulice, ukázal se mi chrám Sv. Víta, za nímž právě zapadalo slunce. Jeho oranžovo zlatá výheň zářila na levé straně svatovítských věží, svůj střed měla přesně nad Prvním nádvořím, kde stojí Plečnikův obelisk. Kdo jste četli můj příspěvek, co se dělo na Hradě v době jarní rovnodennosti, víte, že přesně ten obelisk byl pro Prahu "branou", svodem jejich sestupující grálové rytířské energie. A zas přišel hluboký vděk v srdci.

Díky za ty dary! Nejsou jen mé, jsou tu pro nás. Zavolejte si Grálové Rytíře, cítíte-li to. Jsou zde ve své vznešené službě připraveni pomoci každému, kdo hledá pro sebe a svět ( a v tom není rozdílu) naplnění Grálu. Bezpodmínečnou lásku v každodenním životě i v těch nejvyšších metách našich poslání (a ani v tom nemusí být rozdílu ;-)).

Už mi zase srdce běží a buší láskou a barevné mžitky světla poletují před mým zrakem kolem počítače, když vzpomínám a píši o tom.. :-) ❣️🙏