Mysterium v chrámu bohyně Isis
Loňské léto jsem cestou na jih do katarského Languedocu chtěla navštívit několik míst ve Francii, které mi tak či onak přirostly k srdci. První zastávku jsem si zadala v Le Puy-en-Velay. Chtěla jsem se znovu spojit s pradávným silovým místem vyšperkovaným raně středověkými stavbami na několika vyvřelinových kuželových kopcích, které byly spravovány jako posvátná místa už dávno před příchodem křesťanství.
Především mě lákalo znovu navštívit chrám bohyně Isis reprezentovaný Černou Madonou v katedrále postavené na dávném druidském posvátném pahorku uprostřed městečka. A také její protějšek, mužské silové místo na strmé skále kousek od pahorku s chrámem. Jedinečný kostelík St. Michel.
Do Le Puy přijíždím někdy před soumrakem po asi 9 hodinách jízdy z Německa ve svém VW Passatu upraveném na pojízdné letní obydlí. Nechtěla jsem přijet do Le Puy příliš pozdě, ale na druhou stranu jsem věděla, že ať přijedu, kdy přijedu, bude to v ten správný čas. Učím se věřit v načasování beze spěchu.
Proto po té, co konečně parkuji pod skálou s kostelíkem St. Michel, nejdříve v klidu na lavičce vedle auta večeřím hroznové víno, bagetu a kozí sýr. Pak se cítím připravená se vydat pozdravit svá oblíbená místa. Vyndávám z auta buxusovou hůl, kterou mi o rok dříve darovala mocná hora Bugarach a spolu vycházíme bosky po sluncem stále ještě vyhřátých dlažebních kamenech středověkých uliček Le Puy.
Na chvíli se zastavuji u již dávno zavřené brány, kterou ve dne vcházejí poutníci a návštěvníci ke strmému schodišti tesanému ve skále a vedoucímu ke kostelíku sv. Michala. V duchu zdravím, na chvilku si sedám na schody před bránou a zanechávám u portálu myšlenkou vzkaz, že se tam zastavím zítra. Pak pokračuji se svou buxusovou přítelkyní pomalu dál, vychutnávám si pod bosými chodidly teplé dohladka ošlapané kameny staletími poutníků a nechám se vést úzkými křivolakými uličkami k chrámu Černé Madony. K novověkému chrámu bohyně Isis. Netuším, zda se tam dostanu či co mě tam čeká. Přesto cítím, že mám jít beze spěchu, krok za krokem a vědomě se prolínat s atmosférou místa.
I k tomuto chrámu vede strmé schodiště, ale na rozdíl od toho ve skále tesaného, je široké a ústí do trojitého chrámového portálu, který se z pohledu zvenčí jeví jako černá náruč. Stoupám, schod za schodem, v klidu se připravuji na to, co mě tam čeká, ač to předem nevím. Soumrak se tou dobou už dávno přelil v počínající noc. V dobu, kdy katedrály bývají dávno zavřené. Stoupám dál, už jsem v hlavní prostřední bráně a žádné zavřené mřížoví mě nezastavuje. Schody mě vedou dál, výš.
Doslova se vynořuji podlahou uprostřed hlavní chrámové lodi. Mému pohledu i duši se otevírá dech beroucí scéna. Před sebou vidím jednoduchý od spodu ozářený oltář z růžového mramoru a zlata. Před ním stojí veliká zlatá kadidelnice, ze které stoupá bílý vonný dým vysoko do lodě k téměř nedohlédnutelnému stropu. Za oltářem v pozadí je Černá Madona a kolem ní mnoho svící. Bohyně Isis, metamorfovaná v křesťanských dobách do podoby Černé Madony. Její všeobjímající životodárná posvátná vyživující síla lůna vesmíru prostupuje celým chrámem.
Atmosféru doplňují zpěvy a tiché modlitby mladých lidí. Odhaduji je na křesťany z Taize. Občas někdo z nich předstoupí před osvícený mramorový oltář, poklekne a zapálí další svíčku. Po chvíli si i já dovolím předstoupit před oltář. Poklekám a gesty zdravím místo, Zemi, Černou Madonu. Vracím se zpět doprostřed chrámu a otevírám se. Dovoluji si provádět svůj vlastní obřad paralelně s katolickým.
Přichází mi hluboký prožitek. Sleduji Mysterium vesmírného polibku, spojení praprincipů. Svým vnitřním zrakem vidím a zároveň obrovsky silně v srdci a v duši cítím, jak do žírné milující temnoty vesmírného lůna proniká jemný zlatostříbrný paprsek božího světla. V místě, kde se obě esence propojí, "políbí", dochází ke světelné explozi vesmírné lásky a rozkoše. Tato tvůrčí láska se šíří z místa exploze zároveň jako vlny i jako paprsky. Pociťuji to v celém těle, v celé své bytosti. Tečou mi slzy neskonalé vděčnosti. Mé srdce pulzuje těmito vlnami lásky daleko za hranice mého těla v čase i prostoru.
Vnímám vedení jít symbolicky ukotvit toto mysterium i ve hmotě. Vím, že z jedné strany oltáře s Černou Madonou leží na zemi na zlatavé podestě velikánský věkovitý do lesku vyleštěný černočerný druidský kámen, který k místu patřil dávno před postavením katedrály. Zapaluji velkou svíčku, přicházím s ní ke kameni a pokládám ji do jeho středu. Jasnost, čistota. Čerň a světlo. Symbol políbení a oplodnění žírné temnoty paprskem světla. Propojení principů. Vzniká rozkoš, která tvoří veškerý život. Vše je vyvážené a dynamické.
U černého kamene si ještě tahám kartu na to, co si to tu vlastně dovoluji dělat. Přichází mi Dana, Velekněžka.
Vycházím z katedrály zadním vchodem, naplněná požehnáním Isis. Cestou zpět ke svému minimalistickému pojízdnému obydlí ještě chvíli pluji skoro liduprázdnými oranžovožlutě spoře osvícenými středověkými uličkami s domy z téměř černého kamene. Na tmavě indigovém nebi září bílý kotouč úplňku. Vděčnost, bdělost a plnost přítomného okamžiku propojuje všechny mé částečky s místem napříč časy.
A děkuji si, že jsem ten podvečer vyslechla svoji duši, která mi radila nespěchat. Ve správný čas jsem si tak přišla prožít noční mysterium posvátného spojení tvůrčích principů v chrámu Isis, který se tváří pro tento svět jako katedrála Naší paní v Le Puy-en-Velay.
Co nečekaného jsem zažila druhý den v kostelíku St. Michel se můžete dočíst zde.
NA ROK 2019 CHYSTÁM DO JIŽNÍ FRANCIE CESTU PRO MENŠÍ SKUPINU ŽEN. Pokud byste měli potenciální zájem o cesty se mnou po některých posvátných místech Francie ( Le Puy, Ardéche, Languedoc - země katarů a Marie Magdalény) v létě 2019, tak mi to napište do formuláře níže. Je to zcela nezávazné. Až ji budu připravovat, budu vás informovat. Věřte, že hodnotných zážitků je připraveno dost pro každého, kdo se odváží a cítí touhu.
Chcete-li dostávat informace o nových článcích na mém webu, tak to také napište do formuláře níže.
JESTLI SE VÁM ČLÁNEK LÍBIL, MŮŽETE TAKÉ SLEDOVAT MÉ FB STRÁNKY "DCERY VELKÉ MATKY."
ZDE SE MŮŽETE PŘIPOJIT K FB SKUPINĚ "DCERY VELKÉ MATKY".
Krásné dny přeji, Danai